Pruska szpada z przełomu XVIII/XIX w. (nr inw. MP/AH/126)

Pochodząca z terenów pruskich szpada wykonana na przełomie XVIII i XIX wieku. Był to końcowy okres częstego wykorzystywania szpad jako wyposażenia armii. W XIX wieku szpad w wojsku używali, już bardziej ze względu na tradycję niż względy praktyczne, oficerowie, wyższej rangi dowódcy oraz członkowie korpusów dyplomatycznych.

Od początku XIX wieku szpada służyła już głównie do walk pojedynkowych, które od wieków nie traciły na popularności. W tej epoce często odbywały się pojedynki honorowe. Odbywały się one wśród przedstawicieli wyższych warstw społecznych, a oficerowie znajdowali się pod szczególnym naciskiem społecznym przez co niemal nie mogli odmówić walki po otrzymaniu wyzwania. Walki pojedynkowe pochłaniały życia wielu istotnych ludzi, choć nie zawsze walczono do śmierci. Według zasad ustalanych przed walką o jej końcu mogło zadecydować zadanie jednej lub dwóch ran lub też upływ określonego czasu.

Długość szpady wynosi 90 cm. Jej rękojeść odlana jest z brązu, trzon częściowo oprawiono brązem, a częściowo owinięto drutem. Głownia posiada szerokie zbrocze i wąskie ostrze. Szpady wyrabiali szpadnicy, którzy wyodrębnili się z cechów mieczników już w XVII stuleciu. Ich cechy przetrwały do końca XIX wieku.

Opracowanie: Michał Smoliński

 


Pruský kord, přelom 18. a 19. století (nr inw. MP/AH/126)

Jedná se o kord vyrobený na území Pruska na přelomu 18. a 19. století, v době, kdy již používání kordů v armádě bylo již pomalu na ústupu. V 19. století nosili kord v armádě s ohledem spíše na tradici než na jeho praktickou funkci důstojníci a vyšší šarže. Vlastním kordem se pak honosili i členové diplomatického sboru.

Od počátku 19. století sloužil kord především k soubojům hájícím osobní čest, které neztrácely na popularitě. Probíhaly hlavně mezi členy vyšších sociálních vrstev, a byli to právě důstojníci, kteří po obdržení výzvy nemohli s ohledem na svůj společenský status souboj odmítnout. Osobní duely si vyžádaly životy mnoha významných lidí, a to i přesto, že se ne vždy bojovalo na smrt. Před zahájením souboje byla totiž stanovena pravidla a způsoby, jakými má být duel rozhodnut, ať už se jednalo o utržení jedné nebo dvou ran, anebo po uplynutí vymezeného času.

Délka kordu činí 90 cm. Rukojeť je odlita z bronzu a částečně omotaná drátem. Čepel má široký žlábek a úzké ostří. Kordy vyráběli příslušníci vlastního cechu, kteří se v 17. století oddělili od cechu mečířů. Jejich cech přetrval do konce 19. století.

Zpracování: Michał Smoliński
Překlad: Jakub Mamula

Powrót

Baner

Projekt "Bogactwo kulturowe zabytków architektury Zlatych Hor i Prudnika / Kulturní bohatství památek Zlatých Hor a Prudniku" jest współfinansowany ze środków Europejskiego Funduszu Rozwoju Regionalnego oraz ze środków budżetu państwa. Przekraczamy granice"